"Natáhl jsem struny, spojil rajský dvůr, tohle je dost běžné, ale já jsem je použil jako lanovku pro svoje světelné loutky. Bylo to padesát metrů, loutky hrály, na konci byly dřevěné ozvučnice a kolíčky od kytary, kterými jsem to ladil. Ozvučnice hrála ve vlnách rozložený tón, znělo to do chodeb, propojovalo se to celými ambity, cirkulace zvuku. Bavilo mě dělat ten tón – vlnu – jako být v břiše nástroje, třeba violoncella, co odpovídá."
Petr Nikl, 2002

---

Petr Nikl (1960) vstoupil na českou scénu jako malíř a prezentoval svá první díla na studentských výstavách organizovaných od roku 1984 pod názvem Konfrontace. Tehdejší jeho obrazy byly poznamenány vzpomínkou na lidskou něhu ochraňující bezbranné mládě lidských i zvířecích bytostí. Nálada lidské laskavosti a kultivovanosti poznamenávala i Niklovy obrazy v pozdějších letech, a to jak v jejich obsahové, tak i formální stránce. Niklovy obrazy se zdají být jakýmsi záznamem tajemství lidského žití a jednání, které umělec zakouší při svých performancích. Zároveň jsou výzvou malířské technice zachytit jemnosti viděného světa.

Vzpomínka na dětství hraje v umělcově vývoji dominantní roli a to proto, že jeho dětství bylo výrazně poznamenáno tvůrčí uměleckou aktivitou rodičů i prarodičů. Tvůrčí přístup ke skutečnosti, osobní svoboda a otevřenost široké škále možností poznamenává celou jeho plodnou uměleckou dráhu. V roce 1985 vystavil na IV. Konfrontaci ve Svárově své první loutky a předvedl s nimi první veřejnou divadelní produkci. Od té chvíle se rozvíjí Niklova divadelní činnost. Originální vyřezávané loutky vystřídaly nalezené předměty kuriózních tvarů a optické, zvukové a jiné efekty produkované nejrůznějšími alternativně použitými nástroji. Soustavnou divadelní produkci zahájil projekt „Vyhlídkové letecké zařízení Flip“ v malé dvoraně Veletržního paláce.

Paralelně s divadlem a performanční aktivitou rozvíjí Nikl inscenovanou fotografii, ve které používá své tělo jako nositele nejrůznějších rolí. V této hře fantaskních převleků se spojuje pohrávání si s osobní identitou s výtvarným zájmem tvůrce působivých sochařských a obrazových kompozic.
Ve svých performancích používal Nikl od počátku zvuk, a to buď zvuk různých kuriózních zařízení, nebo zvuk svého hlasu. Pozdější performance jsou provázeny zpěvem. V roce 2004 nahrál Petr Nikl spolu s hudebním tělesem Lakomé Barky album Nebojím se smrtihlava, v roce 2006 dvojalbum Přeslenec a v následujících letech další dvě hudební alba. Na hudbu W.A.Mozarta inscenoval loutkový balet.
Kultivovaný malířský styl determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě. Nikl vytváří technikou mezzotinty, citlivé abstrahované organické tvary. Jeho grafická tvorba má za svou rodnou sestru kresbu.
Za svou ilustrační tvorbu obdržel několik ocenění. Napsal a nakreslil zatím devět autorských knih, z nichž mnohé obdržely významná ocenění.
Ludvík Hlaváček