Robert Fludd byl vedle Athanasia Kirchera důležitou osobností v kontextu historických genalogií a analogií projektu Hermit. Inspirací pro symposium Hermit II Letokruhy byly zejména jeho ilustrace z Traktátu o světle a tmě, čili o kosmologii (Dějiny dvou světů) a jeho proslulé podobenství vesmíru jako hudebního nástroje.
(MV, 2018)

Fama: „..přicházejí mezi nás mužové vládnoucí převelkou moudrostí, kteříž mohou obnoviti a dobrati se k dokonalosti veškerých umění (dnes, žel, tak poskvrněných a nedokonalých); tak, aby člověk nakonec skutečně poznal svou velikost a cenu, a aby seznal, proč jest nazýván mikrokosmem, a kterak jeho poznání obsahuje celou přírodu".
Fama (in Frances Yates: Rozenkruciánské osvícenství, Pragma 2000)

Robert Fludd (známý též jako Robertus de Fluctibus)  byl barokní lékař, alchymista, mystik a zastánce učení Řádu růžového kříže. Narodil se 1574 v Bearstedu, zemřel 1637 v Londýně. Po návratu z cest po Evropě se imatrikuloval v Oxfordu, kde byl roku 1605 promován na doktora medicíny. V roce 1609 se stal členem londýnské Královské lékařské společnosti (Royal College of Physicians). V Londýně pak provozoval úspěšnou lékařskou praxi a založil zde alchymistické laboratorium. Ve svých encyklopedických, pozoruhodně ilustrovaných knihách propojuje obory alchymie, astrologie, hermetismu, kabaly, rosenkruciánství, lékařství a experimentální přírodovědy.

Jeho nejznámější kniha je Utriusque Cosmi Maioris Scilicet et Minoris Metaphysica, Physica, atque Technica Historia ("Dějiny dvou světů/History of the Two Worlds") vydaná v pěti svazcích Theodoreem de Bry v letech 1617 až 1521 v Oppenheimu. "Dvěma světy" mínil Fludd princip propojení mikrokosmu lidského těla a života na zemi a vesmírného makrokosmu (včetně říše božského).

Fludd byl zbožný člen anglikánské církve a profesi lékaře vystudoval na St. John's College v Oxfordu. V letech 1598 až 1604/5 cestoval po Evropě a strávil zimu s jezuity, členy římskokatolického řádu, který byl velice nepřátelský vůči protestantismu. Jezuité jej nicméně seznámili s magickými praktikami, když Fludd vždycky tvrdil, že svoje teologické a magické systémy prvního svazku "Utriusque Cosmi ... Historia" o mikro a makrokosmu vypracoval už během studia v Oxfordu. V knize Fludd navrhl bohatě ilustrovanou kosmologii, vycházející z Paracelsovy chemické teorie. Podle této teorie hmotné jednotky vesmíru stvořil z chaosu Bůh, který jednal podobně jako alchymista v laboratoři.

Fludd byl hluboce přesvědčeným zastáncem lékařských a magických praktik lékaře, chirurga a radikálního teologa Theophrasta Paracelsa z Hohenheimu, což přivedlo Fludda do sporů se zavedenou britskou lékařskou komunitou. Jeho pozdější svazky popisují lékařství, už téměř zbavené používání chemických prostředků, ale zato založené téměř výhradně na použití modliteb a Ježíšova jména podle modelu prvních Kristových apoštolů. Tento svatý lék vycházel z teologie odvozené z tajného mystického učení judaismu a kabbaly. Fludd je přejal v pokřesťanštělé podobě, odvozené z názorů německého filosofa Johannese Reuchlina.

Pro své léčebné formulky použil Fludd hebrejský tvar Ježíšova jména, o kterém byl přesvědčen, že má mocnou magickou sílu. Srovnával Ježíše Krista s Metattronem - kabalistickým andělem, nebeskou formou židovského Mesiáše. Mettatron měl být spojen s duší světa (anima mundi), která do něj pronikala, nebo s lidským světem (Anthropos). Fludd soudil, že "Hochmah" (moudrost v kabalistickém Stromu života) se rovná "Verbum" ("slovo" v křesťanském evangeliu svatého Jana, které je pak totožné s postavou Ježíše Krista). A křesťanské "slovo" je vlastně "alef" - tedy první písmeno hebrejské abecedy. Křesťanský mesiáš je proto nejúčinnějším lékem všech lidských neduhů. "Verbum", nebo-li Metattron-Kristus-Mesiáš, je forma samotného Boha - Slunce.

Podle Fluddových lékařských teorií bylo pro zdraví lidského těla rozhodující působení vzdušného ledku, který tvoří jeho podstatu. Jeho původ je Slunce  - sídlo éterického plynu. Esence éterického ledku je nebeské světlo, plicmi vstupující do těla, pak přenášené k srdci, kde je odděleno od vzduchu a je rozptýleno v těle jako jeho životně důležitá energie. V krátkém textu "Tractatus de Tritico", který najdeme také v jeho Anatomiae Amphiteatrum (1623) a v spise Moysaica (1638) popisuje Fludd destilaci vzdušného ledku působením tepla a světla slunečních paprsků. Fludd byl přesvědčen, že tento destilovaný plyn slouží jako univerzální všelék, jehož "nebeský oheň" pochází od Slunce.

Fluddovy spisy jsou bohatě ilustrovány rytinami, které knihám dodávají punc vizionářského činu a které vzbudily obdiv jeho současníků jako byli Michael Maier, Jacob Boehme a Johannes Mylius. Některé z původních předloh, které Fludd sám nakreslil k Utriusque Cosmi … Historia se zachovaly dodnes.

zpracováno podle textu Urszuly Szulakowske: Robert Fludd: Biography 

Urszula Szulakowska je polská historička umění, ve své práci se zabývá vztahem mezi středověkou alchymii a současným umění, přednáší dějiny umění na Univerzitě v Sydney, na Bretton Hall College na Univerzitě v Leedsu.