Záhadný podzimní Fungus se tu stal zároveň mykofilní oslavou sezóny hub, její zjevné euforie z hojnosti i tajnosnubné vláknité invence. Ta prostoupila zdi konventu i sýpky, zrcadlené na hladině říčky Střely, pronikla do ponořených vod sklepení se zkamenělými pilony, na nichž tento Santiniho monument barokní architektury vyplouvá do času. Výtvarné práce dvaceti současných umělců zde ukazují v minimalistických instalacích výrazové možnosti základních materiálů, jako je voda, sůl, kaolin a světlo. Autoři z mnoha různých krajů světa se tu dorozumívají prostřednictvím elementárních gest a tvarů s prostorem, který pro nás dnes zpřítomňuje nanejvýše cenné komplexní poselství.

Jeho významnou osou je spojení rozumového poznání s citlivostí pro vlastní výraz přírody. Na každém kroku tu objevujeme vizuální dialog přírodních a kulturních dějů, tvořící historickou dimenzi souvztažnosti plnosti a míry. K ní se vztahují práce současných umělců, kteří chtějí v našem technickém světě odpovědně zacházet s materiály. Slovní podobu sdílené zkušenosti (v latinské verzi) odhaluje nápis na kameni v scéně rozjímání sv. Bernarda u kaskády lesního potoka, zachycené na nástěnné malbě v jeho kapli: „Zkušenému věř, něco víc najdeš v lesích než v knihách, dřevo a kameny naučí tě, co od učitele slyšet nemůžeš.“

Charlie Citron a Stefan Bohnenberger nazvali svoji instalaci Josefínin dům a zahrada. Uvnitř velké krychle z bílé prosvítavé látky umístili strom. Proti světlu vytušíme jeho kmen a korunu. Pokud chceme uvidět větve a listy, strčíme dovnitř hlavu a trkne nás poukaz autorů na celistvost i skrytost poznání. Motiv stromu zopakovali v tematizaci vodopádu v konventu a na čelní stěně sýpky. Záměr zdejší činnosti umělců podstatně naplnil Stefan Pfaff Hösch, z jehož práce – vyklizení refektáře – odhalila vizuální působivost plastického systému paprsčitých trámů a stala se svrchovaným minimalistickým gestem. Nápis Karla Weibla na podlaze chodby v konventu i fotografie lesního průseku hraničního pásma (už bez ostnatých drátů) od Geerta Bisschopa reflektují společenský předpoklad setkání umělců. K diskusi se připojil i David Garcia svou precizní audiovizuální instalací s proslulou Koudelkovou fotografií Zastaveného času z roku 1968. Materiálová malba Lindy Vinck se voskem a vosími oštinami lehce dotýká stěn konventu, zatímco performance Miloše Šejna vynesla z hlubin stavby komplexní vizuální vyjádření propojení hladin podzemních vod a tělové zkušenosti. Ozvučení v ní je snímáno z pohybu vody a lidské postavy.

V sýpce pracovali umělci hlavně se světlem. Ve sklepení příznačně působí reliéfní pláty ze soli, v nichž Uschi Kütz definovala obrysy světelných skvrn. Emöke Vargová nechala světlo působit na voskové pláty v oknech, světelný kruh Vladimíra Vimra vyzařuje teplo a bezpečí v tmě a útrobách. Destilaci světelného paprsku jako vizuální alchymii naznačil svou instalací Laco Čarný. Stěžejní práci vytvořil v sýpce Jan Ambrůz. Jeho osmistěnný válec z tabulového skla, svázaný pavoučí soustavou provazů, vypovídá o síle přímého výrazu, v němž se důmyslnost pojí s přiznanou konečností. Na závěr výstavy Fungus se bude 22. – 23. října v Plasech konat sympozium, na kterém se teoretici současného umění z Nizozemska, Čech i Německa pokusí tyto umělecké práce vymezit z hlediska současného myšlení a kulturní ekologie.
^{Věra Jirousová, recenze, Lidové noviny, čtvrtek 13. října 1994, s. 10}

---

Historička umění a básnířka Věra Jirousová byla velkou část svého života součástí českého undergroundu a opozičních kruhů. Dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 1970 prací o básníkovi a grafikovi Bohuslavu Reynkovi. Od roku 1971 pracovala v Ústavu dějin umění ČSAV v oddělení bibliografie, v letech 1974–76 se podílela na přípravě hesel o českém umění 19. a 20. století pro francouzský slovník Larousse (vyšel v Paříži v roce 1977). Jako signatářka Charty 77 v normalizační době nemohla pracovat v oboru a několik let žila v ústraní na venkově. Po roce 1989 pracovala v Památníku národního písemnictví, na Ministerstvu kultury a později v Národní Galerii ve Sbírce moderního a současného umění. Psala texty do katalogů k výstavám a publikovala v řadě periodik. Zemřela v roce 2011.
RS 21. 6. 2017