Tomáš Ruller: Versus Improvizace

Příspěvek k symposiu Vs. Interpretation

NOD Praha, 17. 7. 2014

Sekce

vs. Interpretation

Klasifikace

Archive Essay

Umělec

Tomáš Ruller

Projekt

vs. Interpretation 2014

Místo

NOD

Kolektivní “jam sessions” hnutí Black Market nebyly pojímány jako *„improvizace“*, ale jako *„umění setkávání“*, a umění „se-tkávání“, vlastně jako umění „tkaní sítě“, kde účastníci jednají ve vzájemné inter-akci, v přítomnosti tady a teď — viz motto Martina Bubera: „Setkávání se neodehrává v čase a prostoru, ale čas a prostor náleží setkávání…“.

K vyjasnění této diference nám pomůže analýza pojmu improvizace.

Slovníkovou definici improvizace lze stručně shrnout takto: hraní bez not, představení bez scénáře, akce bez návodu (je otázka zda také jednání bez pravidel?).

To vše chápáno často s despektem, jakoby ne-řízenost znamenala automaticky ne-zřízenost.

Je pozoruhodné, že z etymologického rozboru vyplývají jiné významy:

vis = síla, moc
visió = vidění, představa (také jev, úkaz, idea)
visus = pohled, podoba (zrak, vzhled)
visó = spatřovat, vidět, prohlížet si
pró = před, pro
próvisió = předvídání, prozíravost (také ustanovení, opatřování = akce opatřující něco k užití)
im-provisus = neočekávaný, nenadálý

Tedy: předvídání neočekávaného, patření vpřed, úkaz nenadálého, zjevování představy.

Narážíme tu na rozpor mezi vžitým výkladem a původním slovu vtěleným významem. Na jedné straně se vymezuje vůči minulosti, osvobozuje od její tíže, svazující svými návody; na druhé straně hledá záchytné body v budoucnosti, před-určuje se, před-vídá a před-jímá co přijde, jakoby ne-čekané mělo budit strach.

Jakoby přechod mezi budoucím a minulým bylo nějaké efemérní provisorium, jakoby pomíjivost byla nějaká ne-jistota, obávaná „hrana“, nebo děsivá „škvíra“.

Přitom právě ono pro-měňující se a trans-formující tady a teď je jediná pře-trvávající jistota. Navíc zde není nutnost to co přichází přijímat pasivně jako hru náhody, ale naopak možnost hrát aktivně s otevřenou šancí.

Tady a teď je tedy klíčovou vlastností vědomé existence a aktivní účasti na dění světa.

Proto je umění prezentace — představování se v přítomnosti, poskytující se jako dar, přede-vším — skutečným uskutečňováním skutečnosti vskutku skutkem.

Právě na tento středo-bod se zaměřuje škola pozornosti.

V otevřené situaci rozvíjí hraní, ne ve smyslu před-stírání, ale hraní si hravě. Přitom jde o správný čin, na pravém místě, v pravý čas – tedy o plnou odpovědnost.

Per-form / in-form / trans-form = skrze formu / ve formě / přes formu.

Náležitost podmínek / pole pozornosti – určují kvality:
Kondice – podmiňující hustotu energií (které přicházejí, tvoří se a rezonují).
Naladění – podmiňující charakter přenosu, frekvenci a tonalitu rezonance.
Klima – podmiňující atmosféru prostředí, tedy strukturu pole a toků energií.
*Napětí – podmiňující intenzitu indukce a přenosu energií.

Tak se můžeme opravdu spontánně (z okamžitého impulzu nebo nálady) věnovat přímo podstatě bytí a zjevování skutečnosti, být dobro-družně účastni na neustálém procesu proměny sebe sama jako i nás samých, i světa „per se“ ….

Tomáš Ruller, 2014