Ve spolupráci s s Rakouským kulturním fórem a Francouzským institutem uvádíme společné vystoupení dvou stálic světové improvizační scény. Duo Isabelle Duthoit (hlas, klarinet) a Franz Hautzinger (trubka) spolu vystupuje od roku 2009 a za krátkou dobu si díky extenzivním instrumentálním technikám a invenčním zacházením s koncepty experimentální hudby vytvořilo osobitý hudební styl.
Francouzská klarinetistka Isabelle Duthoit (1970) během svých klasických studiích měla příležitost se setkat osobně s řadou renomovaných současných skladatelů, jako jsou Vinko Globokar, George Crumb, Georges Aperghis, Nguyen Thien Dao a mnoha dalšími. Ještě na škole se pak stala členkou Ensemble du XX siecle, který měl v repertoáru Stockhausena, Xenakise, Berga, Beria, Bouleze, Weberna nebo Ligetiho a později působila v obdobných tělesech Ensemble InterContemporain (1997-2000) a Ensemble Itinéraire (2004-2007). Po ukončení studií se však těžištěm její působnosti stala improvizovaná hudba. První kapelou na tomto poli byli od roku 1997 Triolid s kontrabasistou Davidem Chiesou a hráčem na těremin a počítač Laurentem Dailleauem. V letech 1995 až 2005 se podílela společně s klarinetistou Jacquesem Di Donatem na organizaci festivalu Fruits de Mhére. Od roku 2007 je Isabelle také členkou kolektivu Six s pianistou Jacquesem Demierrem, saxofonistou Ursem Leimgruberem, hráčem na analogový syntezátor Thomasem Lehnem, zpěvačkou Dorotheou Schurch a violistkou Charlotte Hug a souboru pro improvizovanou a současnou hudbu Hiatus, kde působí mimo jiné i Lehn a perkusista Le Quan Ninh. Free jazzrock si vyzkoušela ve formaci Sol 5 s baskytaristou Lucem Exem, pianistou Veryanem Westonem, bubeníkem Tonym Buckem a violoncellistkou Hannah Marshall. V letech 2005 až 2007 pak po boku Phila Mintona vystupovala v projektu 4Walls.
Franz Hautzinger (1963) studoval trubku na univerzitě ve Štýrském Hradci, ale ochrnutí rtu jej donutilo na šest let zcela přestat hrát. Po přesídlení do Vídně začal objevovat neakademické přístupy k hraní a od roku 1989 postupně vyvinul vlastní specifický styl hraní na trubku. Zprvu hrál v různých větších ansámblech v kruzích okolo Christopha Cecha a Christiana Mühlbachera (Nouvelle Cuisine, Striped Roses), pak spolu s Helgem Hintereggerem nahrál své první CD "Zong of se Boboolink". Velký vliv na jeho vývoj měl desetiměsíční pobyt v Londýně, kde hrál především s Kennym Wheelerem, Henrym Lowtherem, Johnem Russelem a Stevem Noblem. Výsledky londýnských podnětů najdeme v nejrůznějších podobách: v proměnlivé instrumentaci Regenorchester, v kvartetu s Helgem Hintereggerem, Orenem Marshallem a Stevem Noblem nebo v triu Speakers’ Corner s kytaristou Martinem Siewertem a bubeníkem Wolfgangem Reisingerem. V roce 2000 vydal sólovou desku Gomberg, která vzbudila senzaci: představil na ní do té doby neslýchaný svět zvuků, jež vyvinul při své hře na čtvrttónovou trubku. Nepoužívá zásadně elektronické zvuky, ale sleduje vývoj digitální hudby na svém nástroji. Poté následovaly spolupráce a nahrávky se slavnými improvizátory jako jsou Derek Bailey, Keith Rowe a John Tilbury, Axel Dörner, Christian Fennesz nebo Otomo Yoshihide a Sachiko M. V posledních letech je pro Hautzingera příznačná zpomalená zvuková mikroskopie, hudební senzualismus nebo souhra s groovovými melodiemi (Regenorchester XI a XII). Franz Hautzinger vyučoval dvacet let na vídeňské univerzitě, je členem berlínského ansámblu Zeitkratzer (od roku 1999) a mimo jiné také přijímá zakázky od Klangforum Wien.
Koncert i workshop jsou pořádány ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze, Francouzským institutem v Praze a Radiem 1.
