Lê Quan Ninh: umírat od jednoho nádechu k druhému…

Vyžaduje-li improvizace především umění naslouchat, ať už nástroji, sobě či okolí, a zároveň neustále revidovat veškerou předchozí zkušenost s daným nástrojem a použitými způsoby hraní, je v Paříži narozený vietnamský perkusionista Lê Quan Ninh (1961) mistrem obého. Improvizace se mu stala nástrojem k vytváření svébytné poezie, díky níž se může volně pohybovat napříč uměleckými žánry, aniž by však šlo o pouhá efemérní zjevení. Proto nacházíme jeho jméno ve spojení nejen s hudbou, ale i s tancem, videoartem, výtvarným uměním atd. Jeho neuvěřitelně citlivé ucho, mnoha lety vycvičená preciznost a imaginativní vnímání zvuku mu kromě jiného dovolují používat termín „musique spectrale à petit budget“; odkazuje jím ke své technice hraní, která při reprodukci nesmírně složitých a pohyblivých struktur zastoupí celý orchestr a supermoderní počítač zároveň.

Na jednu z otázek, odpovídá Lê Quan Ninh: "Jestli tanec butó znamená zakoušet gravitaci, jestli butó znamená ztrácet něco každou vteřinou, jestli butó znamená přijít o všechno, co domněle vlastníme, jestli butó znamená umírat od jednoho nádechu k druhému, jestli butó znamená spolehnout se na něco, co se propadá do hlubin, které ještě nebyly prozkoumány, jestli butó znamená procítit každý okamžik z tohoto pádu jako věčnost, pak ano, připouštím, že můj způsob improvizace je velmi blízký butó. Nerad to říkám, ale improvizovat pro mě není žádná zábava. Tahle vážná záležitost mě ale dělá šťastným, šťastným, že žiji."

Přečtěte si celý rozhovor, který vyšel v časopise HIS Voice.

Lê Quan Ninh vystoupí na festivalu vs. Interpretation dvakrát, jednou v pátek 29. dubna, v den zasvěcený tanci, v triu s britským tanečníkem Julyenem Hamiltonem a domácím kontrabasistou Georgem Cremaschim a podruhé během víkendového odpoledne v sólovém představení.