Jiří Kornatovský narozen 1952 v Plasech se věnuje různým malířským a kresebným technikám, jejichž tradiční povahu jistým způsobem inovuje a převrací určité zažité představy o jejich využití. Nejzjevnějším důsledkem tohoto počínání jsou posuny v oblasti formátů a měřítek děl. Doménou kresby tu už nejsou drobné formáty skici, ale monumentální plochy, které byly tradičně vyhrazeny pro předmoderní malbu (třeba z okruhu Salónů) nebo největší realizace moderního a postmoderního malířství. Kornatovského kresby často dosahují délky pěti metrů, což se pochopitelně odráží v jejich výrazu i v oblasti vztahu s divákem. Nadživotní velikost tvarů usnadňuje komunikaci s divákem; poutá pozornost a vytváří téměř fyzický prostor. Dojem fyzické přítomnosti zvyšuje povaha kresby, kdy je zdůrazněn plastický volumen a dynamická rotace. Rotační struktura tahu souzní i s autorovým primárním tématem, jenž představuje duševní pohyb. Tato duchovní aktivita je odvozena od tradičních podob transcendentního zážitku: meditace, modlitba. Duchovní aspekty vtělil Kornatovský i do programu periodického sympozia Hermit, jenž se odehrávalo v 90. letech 20. století v jeho rodných Plasích. Velkoformátové kresby vytváří Kornatovský vesměs technikou uhlu na kartonu, pro menší formáty používá i tuhu nebo propisovačku. Zvolená technika mu umožňuje co nejlépe sledovat zvolený rytmus a dynamiku kresby. Kresba je zde hlavně záznamem svého vzniku, nikoli tvarovou kompozicí s libovolným způsobem provedení. Do jisté míry se vlastně jedná o dokumentaci akce. Tato akce je psycho-fyzického charakteru a je určena pro soukromý prostor a nikoli pro veřejnost. Autorovi nejde primárně o reprezentaci; rejstřík jeho tvarů a metod zůstává dlouhodobě víceméně neměnný. Nejde o různost obrazů a jejich jednotlivé sdělení. Kornatovský se zaměřuje na kontinuitu, opakování akcí téměř rituálního charakteru. Jde tedy o určité udržování řádu událostí v rytmu cyklického (tj. archetypálního či mýtického) času. Václav Hájek, Artlist