Tento projekt byl snahou o zpodobnění světa v jeho duchovní rezonanci. O to se snažil J. B. Santini ve svých stavbách, ale i buddhističtí lamové v mandalách – duchovních mapách světa a třeba i středověcí kartografové, protože i oni pojímali mapu jako pomůcku k meditaci nad krásou, úžasností a téměř závratnou rozsáhlostí. Ve všech těchto zobrazeních hraje kruh významnou roli jako symbol úplnosti, uzavřenosti, dokonalosti i nekonečnosti, proto jsem zvolil tvar bubnu. Křížící se kovová síta představují mnohost, rozmanitost i rozporuplnost tohoto světa, ale jejich materiál – železo, ocel, bronz, jsou kovy směřující ke zvukovosti podstaty světa.
Martin Janíček, Plasy 1993

---

Martin Janíček (1961, Praha) je zvukový umělec, sochař a hudebník. Zkoumá akustické kvality různých materiálů, a tvoří vlastní hudební nástroje. Často vytváří interaktivní zvukové objekty, instalace, minimalistické formy.
Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, intermediální atelier – Milan Knížák, video-atelier – Michael Bielický, konceptuální atelier – Miloš Šejn. Martin Janíček jako dlouholetý solitér české scény má za sebou několik desetiletí práce na pomezí sochařství a sound artu a jeho hudební nástroje a instalace jsou často vážné, hluboké a intimní.