Wilfred Thesiger

Výprava napříč pouští Rubʿ al-Khali (1946)

Ztracená expedice

Po vypuknutí druhé světové války Thesiger bojoval na straně etiopských a britských jednotek proti italským okupantům v Etiopii a za podíl při dobytí italské pevnosti v Agibaru v roce 1941 mu byl udělen Řád za vynikající službu. Poté odcestoval do Káhiry, kam byl povolán do odílu Zvláštních operací Britské armády. Po dvou letech bojů s vichistickými vojsky v Sýrii byl převelen k nově vytvořené Special Air Service a zúčastnil se náletů na zázemí německých a italských linií v severní Africe. V letech 1945 až 1950 cestoval Thesiger po Arabském poloostrově a expedice dokumentoval formou deníků a fotografií krajiny a lidí, s nimiž cestoval a s nimiž se během cest setkával. Celkem uskutečnil na Arábském poloostrově 21 expedic, z nichž asi nejznámější je expedice přes poušť Rubʿ al-Khali. Když se Arábie v 50. letech začínala měnit, opustil ji a podnikal cesty po horách: navštívil Kurdistán, poušť Karakorum a Afghánistán. Zde se setkal s cestovatelem a spisovatelem Ericem Newbym. Když se jeho společníci chystali použít na spaní nafukovací matrace, označil je prý za „párek macešek“. Později Thesiger prožil osm let v bažinaté oblasti jižního Iráku a poté až do 90. let žil v severní Keni uprostřed pasteveckých kmenů. Potom byl z důvodů změněné politické situace, přestože to pro něj byla už cizí země donucen odjet do Anglie. Zde navzdory sílícím symptomům Parkinsonovy nemoci dokončil několik dalších knih.

Klasifikace

Artist

Umělec

Wilfred Thesiger

Projekt

The Lost Expedition

Britský důstojník, cestovatel a spisovatel Wilfred Patrick Thesiger (1910-2003) zvaný také Mubarak bin Landan (v arabštině مُبَارَك بِن لَنْدَن - The Blessed One of London) patří mezi nejznámější cestovatele 20. století v tradici St Johna B Philbyho, Henryho Mortona Stanleye, Sira Richarda Burtona nebo Thomase Edwarda Lawrence. Jeho nejvýznamnější spisy, popisující cesty do odlehlých oblastí Afriky a Asie jsou plná příběhů o společenstvích beduínů na Arabském poloostrově, arabských komunitách z mokřadů jižního Iráku a o životě mezi domorodci v Africe. Cestopisy vyjadřují autorovu hlubokou úctu k tradičním kulturám, stejně jako jeho odpor k západní civilizaci a moderním vynálezům, jako jsou motorová vozidla, nebo telekomunikace. Takové civilizační výdobytky pokládal za ohrožení jedinečného způsobu života domorodých národů.

V říjnu 1946 se Thesiger vydal na první expedici na velbloudech přes písečnu poušť Prázdných teritorií (Rub' al Khali). (Prvenství v překonání tohoto území patří Bertramu Thomasovi a později St John Philbymu). Rubʿ al-Khali je rozlehlá pouštní oblast na jihu Arabského poloostrova a tvoří největší část Arabské pouště. Rozkládá se na ploše asi 650 000 km2 a leží převážně v jihovýchodní části Saúdské Arábie, menšími částmi zasahuje na území Jemenu, Ománu a Spojených arabských emirátů. Rubʿ al-Khali je považována za největší oblast souvislého písku na planetě, zaujímá více než čtvrtinu celkové rozlohy Saúdské Arábie a má poměrně proměnlivou topografii. Na západě dosahuje krajina nadmořské výšky až 610 metrů nad mořem a písek je zde jemný a měkký, zatímco na východě terén klesá asi na 180 metrů a vyznačuje se písečnými dunami, sabkhahy (solné pláně) a písečnými pláty. Rubʿ al-Khali jako jedna z nejsušších oblastí na světě je prakticky neobydlená a z velké části dodnes málo prozkoumaná. Pod pískem jsou ukryta obrovská ložiska ropy. V roce 1948 bylo v severovýchodní části pouště objeveno největší ropné pole na světě. Pole Al-Ghawār se rozkládá asi 260 km východně od Rijádu a obsahuje desítky miliard barelů ropy. Dalším významným provozem na jihovýchodě poblíž Spojených arabských emirátů a Ománu je Al-Shaybah, kde jsou rafinérie a zásoby zemního plynu.

V říjnu 1946 se od Thesigera odloučila původní skupina Rashid a Bayt Kathir Beduin Salalah, překročili pohoří Jabal Qara a sledovali trasu karavan směrem ke studnám Ma' Shadid a Shisr. V Shisru se Thesiger setkal s Muhammadem al Aufem, Salimem bin Kabinou a zbytkem Rashidovy skupiny a společně pokračovali do oázy Mughshin. Když karavana dorazila do oázy došlo k ohrožení výpravy, protože předák beduínské skupiny Rashid Mahsin bin Khuzai spadl z velblouda a zlomil si nohu. Protože nemohl pokračovat v cestě, musela se jeho skupinka oddělit a zůstali pozadu. Thesiger se zbytkem výpravy pokračovali do Ghanim Sands, ale situace se zhoršovala. Když výprava začátkem prosince dorazila do Ramlat al Ghafah, vypukla hádka mezi Thesigerem a předákem beduínů Bayt Kathir Sultanem bin Ahmadem. Ten pak odmítl pokračovat a požadoval, aby se jeho skupina mohla vrátit. Naštěstí s na Thesigerovu stranu přidali čtyři členové strany a ti souhlasili s pokračováním v cestě: Muhammad al Auf a Salim bin Kabina z beduínů Rašíd a Mabkhaut bin Arbain a Musallim bin Tafl.

Z Ramlat al Ghafah výprava pokračovala přes vysoké duny 'Uruq ash Shaybah, překročila písečné pole Suhul al Kidan a Al Batin a v polovině prosince dorazila od jihu do oázy Liwa. Skupina pokračovala přes emirát Abu Dhabi a přes Ramlat ar Rabbad překročili hranice do Ománu ve Wadi al 'Ayn. Odtud pokračovali v cestě po skalnatých oblastech v ománských Ad Dhahirah a Ad Dakhiliyah, překročili Wadi Hawshi a zamířili k pobřeží. V Boi se Thesiger a jeho skupinka sešli znovu se Salimem bin Tamtaimem a ostatními členy výpravy kteří je opustili v Mughshinu. Společně pak přes Jiddat al Harasis zamířili do Yisub a pak přes hory Jabal Qara se vrátili do Salalahu 23. února 1947.