Během cest po Euroasii a posléze i dalších kontinentech (mimo Antarktidy) měla posádka složená z max 4 lidí, zaznamenávat, ukládat a - prostřednictvím satelitních komunikačních sítí - propagovat a zprostředkovat dále nejrůznější kulturní, technologické, humanitární a environmentální zkušenosti, fakta a fenomény. Tím měli iniciovat informovanosti a rozvíjet diskuzi o stávající situaci v mnoha oblastech, regionech a biotopech a tak přispět k jejich propojení, při zachování jejich původní specifičnosti. Další kapitoly výpravy v letech 2006 až 2007 mířili do Afriky. Ideu projektu představil Miloš Vojtěchovský na mezinárodním setkání transeuropicnic.org v dubnu 2004 v srbském Novém Sadu. První průzkumná cesta (ještě bez přítomnosti MLOKA) měla navázat kontakty a umožnit další spolupráci s partnery ve Střední Asii (Kazachstánu, Kirgystánu a Uzebekistánu). Proběhla formou expedice v létě 2004. Podnikli jsme ji s pomocí tvůrčího stipendia pro M.V. z Tranzit Display, Eerste Stiftung (a zúčastnili se Miloš Vojtěchovský, Dana Recmanová, Lloyd Dunn a Ken Ganfield) (viz heslo Kyzyl Traktor).

Myšlenka Ztracené expedice vznikla jako jeden z nápadů v prostředí vznikajícího a zanikajícího komunitního projektu Rádia Jelení. (viz poznámka dole) Internetové rádio vysílalo v pravidelných časech od roku 1999 a mělo organizační a technické zázemí Medialabu s podporou Sorosova Centra pro současné umění v Praze v Jelení ulici (nedaleko Jeleního příkopu u Pražského hradu). Zde autobus MLOK jistou dobu parkoval, dokud ho nebylo nutné jej přemístit. Mlok-bus zapůjčil prof. Petr Heřman, který jej v pojízdném stavu koupil a v roce 1990 s ním podnikl výpravu do Francie. Zde se prenatálně projevil princip projektu, protože už tato výprava zkončila už v Berouně. Autobus značky RND Praga byl tehdy v nepojízdném stavu. Hledali jsme lidské a finanční prostředky na jeho rekonstrukci a přestavbu a získání licence k jízdě po veřejných komunikacích.

V letech 2003 až 2006 místo po širém světě MlokBus popojížděl jen po Praze. V roce 2003 se stal součástí programu Srdce PQ na Pražském quadrienale, posloužil jako rozhlasové studio. Nakonec ukončil pouť na pozemku Hornického muzea Mayrau u Kladna. Tam jej někdo ukradl. Později se podařilo majiteli autobus najít, ale protože byl stále v nepojízdnějším a povážlivějším stavu, Petr Heřman vozidlo (kterému z nějakého důvodu říkal Hurvínek) odprodal jistému hoteliérovi na Slovensko. Tím tato původně velice ambiciózní a velkolepá myšlenka migrující výzkumné laboratoře zkonřčila v téměř naprostém zapomění. Zde se v rámci snahy o zpomalení entropie a mentální disintegrace po dvaceti letech pokoušíme o její obrození. Jsme si vědomi, že globální politické a environmentální podmínky se za poslední dvě desetiletí proměnily a představa volného/svobodného pohybu a pohybu informací i lidí se znovu stává křehkou, vzácnou ba utopickou.

Hlavním nástrojem a prostředkem Ztracené laboratoře měla být plně i když skromě vybavená mobilní laboratoř umístěná v nitru autobusu značky Praga RND z 50 let. Posádce v dočasné diaspoře měla poskytovat úkryt a pracovní zázemí v podobě potřebné audiovizuální techniky, čtyř lůžek, kuchyně a studovny/knihovny. Měla zde být k dispozici základní počítačová jednotka a AV technologie na zpracování zvuku a obrazu a další přístroje použitelné k sběru, zpracování a distribuci nejrůznějších informací a dat, získávaných během terénního průzkumu. Laboratoř se měla pohybovat omezenou rychlostí (max 40 km za hodinu). To vylučovalo možnost využívat dálniční sítě a podobné vysokorychlostní komunikace.

Okruh zájmů a pracovní metody posádky Ztracené expedice zahrnovaly zejména: vyhledávání, sběr, uspořádávání, propagaci a re-distribuci zvláštních, nejednoznačných, okrajových nebo podobně "nadbytečných"  faktů / událostí / znalostí / vzorců / zvyků, které vlivem globalizace v posledních desetiletích mizí a zůstavají často mimo obzor specializovaných vědeckých výzkumných týmů, institucí a příslušných metodických postupů.

Posláním Ztracené expedice bylo taková data jednak vyhledávat, nalézat, pořádat, ukládat, ale také je vkládat do nečekaných příčných souvislosti, včetně jejich sprostředkování pro veřejnost a tím otvírat nové, hybridní a nečekané diskurzy a souvislosti.

Ztracená Expedice byla postavena na tématice sítí a „prosíťování světa“.  I když koncept sítě byl zde vnímán v co nejširším spektru významů a dotýkal se například následujících okruhů:

• Volné šíření informací a podpora jejich postupné sedimentace a meandrování
• Studium vztahů mezi lidskými a mimolidskými právy a hodnotami
• Diaspora, transformace mobility a tendence k zmírnění lidské fascinace rychlostí
• Podpora myšlenek ekologie a solidarity na úkor myšlenek ekonomie, trhu a soutěživosti
• Apoteóza a pedagogika zklidnění a pomalosti, výzkum metodologií a strategií jak přispět k obecnému zpomalení, včetně procesů entropie
• De-militarizace, de-kolonizace a re-humanizace umění, života, techniky, vědy a technovědy
• Etnobotanika a samozásobitelství
• atd

V tomto ohledu měla Ztracená expedice sloužit jako pomyslná "genová databanka", jako hmotná "motorizovaná archa úmluvy". Vehikl byl koncipován pro podmínky epochy klimatického kataklyzmatu a jeho motor by v průběhu času byl přebudován na obnovitelnou energii.

Hlavním zřetelem Ztracené Expedice bylo (při zachování odpovídající míry autonomie) zapojovat se do konvergence a koordinace s dalšími jednotlivci, iniciativami a partnery. To mělo přispět k posilování a k dotváření otevřeného, svobodného, pohyblivého, dynamického, mnohotvárného komunikačního pole, které by propojovalo binární protiklady osobního i veřejného, signifikantního a banálního, normálního a anomálního, archaického a futuristického, lidského a animistického, fyzického a metafyzického, vážného i groteskního.
Taková polymérní morfologie projektu měla přispět k dosažení, nebo - lépe řečeno - k postupnému "navrácení" narušené rovnováhy mezi člověkem a okolním prostředím, mezi jednotlivcem a společenstvím.

Cílem Ztracené expedice bylo vytváření příčných propojení uvnitř disparátních geografických, kulturních a jazykových nik, zejména tam, kde jsou vystaveny endemické oblasti a mikroregiony sílícím vlivům standardizačního a homogenizačního působení masových médií a kolonizačního vlivu globalizace.

Počínaje rokem 2004 se mobilní laboratoř MLOK Vehicle (The Multifunctional Loco-motivated Oblivion Kit Vehicle) měl vydat na průzkum a vysílat zprávy o stavu metamorfující mentální i fyzické krajiny, napřed v geopolitických končinách východní, střední a západní Evropy. Dalších roky se expedice měla vypravit na další kontinenty, které se tehdy zdály být snadno dosažitelné.

Exxpedice měla operovat pod supervizí neziskového společenství The Lost Expedition Brother / Sisterhood. Ta byla otevřeným sdružením umělců, aktivistů, cestovatelů / dobrodruhů, nezávislých novinářů, přírodovědců, studentů a dalších výzkumníků.

Na Kolektivu a společenství se podílel každý z členů bratrstva a byl/a za konstrukci, údržbu, myšlenkové směřování i ekonomickou stránku spoluzodpovědný.

Projekt byl jedním z výstupů, zúročujících zkušenosti z předchozích komunitních iniciativ jako je Radio Jelení, Centrum pro metamedia Plasy, Cafe9.net, Pantograf a další.

Plánovaná partnerství a virtuální podpora

Centrum pro současné umění Praha

Akademie věd ČR, Ústav výzkumu globální změny,

České učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická

Vysoké učení technické v Brně, FAVU

Institut of Postvirtual Reality, Harrachstal

Kyzyl Traktor

Time's Up

Stefan Rusu: Spaces on the Run

Liam Young: Unknown Fields Division

a další

za neformální bratrstvo / sesterstvo: Miloš Vojtěchovský, Liz Rymland, Douglas Parsons

v únoru L.P. 2004 v Praze

(koncem roku 2023 rekonstruoval a po revizi upravil Miloš Vojtěchovský)