Zvuková instalace a performance vznikla v druhém patře konventu, kde byly v roce 1994 uloženy předměty ze sbírek plzeňského muzea. V tomto případě několik starých pian. Tři křídla podle nápisu vyrobená v Praze, Vídni a Prešpurku/Bratislavě nechal Paul během festivalu vystěhovat na chodbu a propojil je pianovými strunami, takže se na ně dalo hrát jako na jeden rozměrný hudební nástroj. Panhuysen struny rozezníval dlaněmi a spolupracoval s Pavlem Fajtem, který na ně hrál, myslím, paličkami. 

Miloš Vojtěchovský, 2017

Paul Panhyusen (1934–2015) byl holandský skladatel, vizuální a zvukový umělec. Založil a řídil umělecký prostor Het Apollohuis, který fungoval během 80. a 90. let a vznikaly tu zvukové instalace, zvukové sochy, odehrávaly se koncerty volné improvizace, experimentální a elektronické hudby.
Panhuysen nejprve studoval monumentální tvorbu na Jan van Eyck Academy v Maastrichtu (1954–1959), a pak absolvoval obor Sociologie uměnovědných studií na univerzitě v Utrechtu (1957–1961). Nejprve směřoval k abstraktnímu expresionismu (do roku 1964), minimalismu (do roku 1966) a poté se začal věnoval hlavně hudbě, performanci a instalacím. Působil jako výtvarník, hudebník, kurátor, teoretik umění a sociolog.
Panhuysenova tvorba je velmi mnohostranná, ale vždy usiloval o to, aby přispěl ke kvalitě každodenního života. Ovlivněn sociální motivací organizoval například "Road Block" ve Veendamu (1970), jehož cílem bylo, aby si děti mohly bezpečně hrát na ulici. Kromě toho se stal ředitelem Základní umělecké školy Vredemana de Vries v Leeuwarden (1962-64), která se zaměřila na zvyšování kvality vzdělávání.
Sociální angažovanost a experimentální umění rozvíjel mnoha způsoby. Založil Bandof Blue Hand (De Bende van de Blauwe Hand) (1965), organizoval Museumfeest (Museumparty, 1967) na Van Abbemuseum, kam přišlo 1200 návštěvníků. Posléze založil „Svobodnou  komunitu globálního města mír a radosti“ (1967-8), „Maciunas Ensemble“ (1968) a od roku 1980 do roku 2001 založil a řídil výše uvedený Het Apollohuis v Eindhovenu. Jeho nejznámější zvukové instalace využívaly dlouhé struny, ozvučené mechanicky, nebo elektronicky, byly vibrovány rukou. Het Apollohuis vydal řadu nosičů a katalogů.