Paul Panhuysen: Magický čtverec

zvuková instalace
konvent
Klášter Plasy 1994

‘La vie est une guitar sur la quelle vous nʼaimez jouer que mãme air eternellementʼ.
Francis Picabia

 

Zvuková instalace se skládá z 12 kruhových ocelových desek o průměru 45 cm. Desky tvoří mřížku, magický čtverec (podle Bacheta de Maziriac) 5x5 metrů čtverečních, a jsou očíslovány od jedné do dvanácti. Pod každou deskou je malý zesilovač. Elektrický kabel připojuje každý zesilovač k dvanácti identicky naprogramovaným zvukovým čipům umístěných v boxu (přepínacím relé) mimo magický čtverec. Opakuje se dvanáct stejných melodií. Délku a tonalitu pro každé připojení čipů lze měnit. Tímto způsobem vzniká neustále se měnící vzorec dvanácti melodií.

Paul Panhuysen
asistence: Paul Demarinis


Paul Panhyusen (1934–2015) byl holandský skladatel, vizuální a zvukový umělec. Založil a řídil umělecký prostor Het Apollohuis, který fungoval během 80. a 90. let; vznikaly tu zvukové instalace, zvukové sochy, odehrávaly se koncerty volné improvizace, experimentální a elektronické hudby.
Panhuysen nejprve studoval monumentální tvorbu na Jan van Eyck Academy v Maastrichtu (1954–1959), a pak absolvoval obor Sociologie uměnovědných studií na univerzitě v Utrechtu (1957–1961). Nejprve směřoval k abstraktnímu expresionismu (do roku 1964), minimalismu (do roku 1966) a poté se začal věnoval hlavně hudbě, performanci a instalacím. Působil jako výtvarník, hudebník, kurátor, teoretik umění a sociolog.
Panhuysenova tvorba je velmi mnohostranná, ale vždy usiloval o to, aby přispěl ke kvalitě každodenního života. Ovlivněn sociální motivací organizoval například "Road Block" ve Veendamu (1970), jehož cílem bylo, aby si děti mohly bezpečně hrát na ulici. Kromě toho se stal ředitelem Základní umělecké školy Vredemana de Vries v Leeuwarden (1962-64), která se zaměřila na zvyšování kvality vzdělávání.
Sociální angažovanost a experimentální umění rozvíjel mnoha způsoby. Založil Bandof Blue Hand (De Bende van de Blauwe Hand) (1965), organizoval Museumfeest (Museumparty, 1967) na Van Abbemuseum, kam přišlo 1200 návštěvníků. Posléze založil „Svobodnou  komunitu globálního města míru a radosti“ (1967-8), „Maciunas Ensemble“ (1968-2015). Od roku 1980 do roku 2001 založil a řídil  galerii a koncertní program Het Apollohuis v Eindhovenu. Jeho nejznámější zvukové instalace byly vytvořeny s dlouhými strunami s rezonátory, nebo rozezvučené dlaněmi. Apollohuis vydal řadu CD a katalogů.