Instalace „Spojení konců“ je umístěna v barokní sýpce. Tu stavbu jsem zvolil, protože je zde přítomna symetrie a přirozené světlo. Dvě v okolí nalezené dřevěné trubky jsou zavěšeny horizontálně od stropu asi metr nad zemí. Mezi nimi je asi metr a půl mezera, která slouží jako místo na poslouchání. Zde mohou sedět vedle sebe pohodlně dva lidé. Tak vlastně posluchač uzavírá okruh. Zvuky z venku, z okolí instalace a přirozeně vznikající vibrace spoluvytvářejí celek, který posluchač vnímá. Nylonová struna je napjata od stropu přes hranu tuby a vytváří tak tětivu. Tak přenáší, i když ve zkreslené podobě, vibrace z okolí do ucha posluchače. Zevnitř duté tuby vychází tajemný a hluboký hukot. Později jsem se dozvěděl, že jde akustický jev, který je fyzikální vlastností dutého válce. Prostorová instalace spojuje zvuky z ulice s proměnlivými světelnými podmínkami v rámci historického prostoru, a to takovým způsobem, že umožňuje, alespoň na chvíli, změnit náš způsob vnímání. Řečeno jednoduše: všechno, čeho jsem chtěl dosáhnout, bylo učinit slyšitelným to, co zde už bylo přítomné.
Thomas Jacobs, 1993

---

Thomas Jacobs je americký umělec, který vytvořil z nalezeného materiálu – trubky z překližky, zvukovou instalaci v sýpce. Zavěsil dutou trubku vodorovně s podlahou ve výšce metr a půl  a vytvořil sluchový systém. Jestliže stojíme u konce trubky, je slyšet zvuky z okolního prostředí, které přístroj zesiluje.
Dnes už nejsme schopni nalézt stopu Thomase, který z Prahy přijel náhodou, aby se jen podíval na sympozium a nakonec tam zůstal dva týdny.