Peter van der Ent vytvořil spolu s autorem nápadu M. Vojtěchovským přibližně metrový model podle akustického přístroje v knize Athanasia Kirchera o hudbě a zvuku “Phonurgia Nova” (1673). Jde o variaci jednoho z naslouchacích instrumentů – Elliptis Otica, které měly sloužit k snadnějšímu dorozumění dvou účastníků rozhovoru. Tento obskurní nástroj je možné vnímat jako piktogram zvukové komunikace a byl použit jako logo Nadace Hermit a Centra pro Metamedia.

Peter van der Ent je nizozemský sochař a výtvarný umělec. Vystudoval Rietveldovu akademii v Amsterodamu v ateliéru Hermana Makkinga. Žije pravděpodobně v Oslu. Peter se učastnil také prvního symposia Hermit v roce 1992.

Athanasius Kircher se narodil v roce 1608 v durynském městě Geisa, ale velkou část života prožil v Římě, kde v roce 1680 také zemřel. Byl činný v mnoha oborech, od geologie po filozofii a bývá označován za jednoho z nejvýznačnějších barokních polyhistorů. Vydal mnoho encyklopedických knih, například o akustice a hudbě - Musurgia Universalis, vydaná v roce 1650 a Phonurgia Nova z roku 1673. Zatímco Musurgia Universalis v jeho době získala velkou pozornost, Phonurgia Nova, v překladu "Nové způsoby tvorby zvuku" byla znovuobjevena poměrně nedávno. Původní latinská verze Phonurgia Nova obsahuje dva svazky: "Phonosophia nova" a "Phonosophia anacamptica". První svazek se věnuje zejména vlivu hudby a zvuku na člověka, zatímco druhá kniha popisuje principy šíření zvuku hlavně v uzavřených prostorách. V knize je představeno několik nových akustických aparátů pro vytváření a šíření zvuku, například "tuba stentorophonica" (hlasitá trubka), nebo "statua citofonica" (mluvící socha). Jeho žák Filippo Bonanni se stal kurátorem kabinetu kuriozit Musæum Kicherianum a vytvořil sérii měděrytin nejrůznějších dobových hudebních nástorů z této sbírky. 

Trouba "Ellipsis Otica" z knihy Phonurgia je považována za jedno z nejstarších zobrazení sluchadla.(Kempten: Rudolph Dreherr, 1673. str. 160). "Pokud k ní přiblížíme uši eliptická trubice posiluje naše slyšení, stejně je tomu sice u kruhové, parabolické, nebo hyperbolické trubice, kde zde pozorujeme působení ve srovnání  s eliptickou trubicí slabší."
Athanasius Kircher.

"Uvnitř místnosti (ABCD) se spirálovitou trubicí (cocleato) namířenou do bodu E nebo ve vertikálním potrubí S, jest postavena socha s pohyblivými ústy a očima, které je vdechnut život celou hmotou jejího těla. Tuto sochu je třeba umístit tak, aby koncová část spirálovité trubky přesně zapadala do ústního otvoru sochy. Tímto způsobem bude dokonale a jasně vyluzovat jakýkoli zvuk: ve skutečnosti bude ta socha schopna nepřetržitě mluvit a vydávat zvuk ať už lidským, nebo zvířecím: bude se smát nebo šklíbit; bude se zdát, že skutečně pláče, sténá; někdy bude silně foukat. Pokud je vyústění spirálovité trubice umístěno do otevřeného veřejného prostoru, každé vyslovené slovo proslovené do trubice, bude přehráváno ústy sochy: pokud je to štěkání psa, socha bude štěkat, jestli někdo bude zpívat, socha bude odpovídat zpěvem a tak dále. Pokud bude vanout vítr do spirálovité trubice, socha bude nucena vydávat velmi silné vzdechy. Bude-li někdo do trubice dýchat, bude aparát hrát. Přiložíme-li trubku k ústí sochy bude fungovat jako hudební nástroj a za předpokladu, že spirálovitě tvarovaná trubka je umístěna s největší přesností, bude dělat nespočet zábavných efektů tohoto druhu".

Athanasius Kircher, Phonurgia Nova, citace Lambert Tronchin, The Wonderful Sound World v "Phonurgia Nova" Athanasius Kircher

Jednoduchý úkon přiložit stočenou dlaň k uchu jako primitivní  verze naslouchadla pravděpodobně existuje od pravěku. Pozdější technologie sluchových pomůcek používaly k zesílení zvukových vln princip rezonance a u naslouchadla jde o koncepčně stejnou technologii. Ruka přiložená k boltci zesílí zvuk o 5-10 decibelů, naslouchadlo o 15-20 decibelů (Bennion).

Gianbattista della Porta v knize Magia Naturalis nazývá naslouchadlo "kmen" a popisuje je jako trubku, zhotovenou pokud možno z olova. Porta však nezmiňuje kónický tvar naslouchacího aparátu, který je podstatný pro funkčnost naslouchadla. Kromě toho u Porty najdeme některé chybné představy, které o zvuku měl: předpokládá, že zvuk bude možné zachytit trubkou později, což napovídá, že Porta ve skutečnosti přístroj sám nevlastnil a neměl k němu přístup.

Athansius Kircher popsal v Phonurgii Nova také Dyonýsův dóm - starověké vězení, kde technologie naslouchání, nebo spíš odposlouchání byla uplatněna jako architektonický prvek. Rozhovory vězňů, držených v níže položených místnostech mohly být odposlouchávány dozorci, kteří se tak mohli dozvědět předem o plánování útěku (Bennion). Zmíněná špionážní technologie je jedinečná, protože podobnou remediaci špionážní tradice najdeme až u techniky odposlouchávání telefonních rozhovorů. Dalším důležitým prvkem je skutečnost, že zvuk je zde prostorově oddělený od jeho zdroje. V předcházejících příkladech jako bylo volání lovců, takové oddělení nenajdeme. 

Kircher také popsal trubky spirálovitého tvaru, ale kvůli jeho mylné představě, že zvukové vlny se šíří  podobně jako u světlo po přímce, předpokládal že i takový tvar umožní zvuku vstupovat do ucha (Siegfried Zielinski, Deep Time of Media).

Eliptický tvar Kircherova naslouchadla má řadu konotací, například aerodynamickou formu projektilu, nebo vesmírného tělesa, který najdeme na kresbách Konstantina Ciolkovského.