6ti denní tvůrčí dílna se studenty Sandberg institutu z Amsterodamu, Akademie umění v Gentu a AVU v Praze.
Témata: reflexe těla, pohyb, klid a vnímání.
Spolupráce, produkce, kuchyně: Babette Welter.

V galerii dole je popis dílny, který laskavě poskytl jeden z českých účastníků Pavel Koch.

z rozhovoru s Ulayem Marty Gnyp

MG: Didn’t you have guilty feelings to leave your child?

U: No. When the child became 3 I decided to leave. I woke up my wife at 2 in the morning, made her a cup of coffee and told her: “I’m leaving”. Thanks to the photography business I had quite some money that I could leave to her. I said: “I will borrow the car and will call you at the destination so you can send someone to pick it up”. I went direction Prague, to the German-Czech border. Bad timing, it was 1968 so I was withhold by strange people with fur huts and red stars who said ‘njet’.

MG: Why did you choose Prague?

U: Because it was a very mysterious place for me but also because they had a very interesting theatre and film academy. I wanted to enrol there and do something completely different.

MG: The Russians invaded your plans as well.

U: When I was hanging around the border drinking vodka with the Russians I found a German newspaper in which there was an article about the Provo’s in Amsterdam. They were constructive anarchists, rioting against the police but they had good goals. They wanted to make the city car free, create more green spaces, to make a city liveable, which is still actual today. It was before Bader Meinhoff and RAF, the Vietnam War was going on, we lived in cold War era, but what they did was very positive. Then I thought why not Amsterdam?

Marta Gnyp for Zoo # 37, October 2012

Ulay - (původní jméno Frank Uwe Laysiepen) se narodil v roce 1943 v Německu. Zabývá se zejména performancí, videem a fotografií. Důležitá témata jeho práce jsou tělesnost, obraz, prostor a společenský kontext. V letech 1976 až 1989 spolupracoval s jugoslávskou umělkyní Marinou Abramović. V roce 1988 svoji spolupráci symbolicky ukončili cestou po Čínské zdi - současně vyšli z opačných stran a poté co urazili asi 2000 kilometrů se setkali uprostřed. V dalších letech se Ulay věnoval znovu převážně fotografi, zejména polaroidu. V roce 1994 a 1995 se zaměřil na situaci marginalizace, nacionalismus a národní symboly (Berlin Afterimages). Od roku 1998 vyučoval na katedře performance a mediálního umění na HfG KARLSRUHE/Akademii výtvarných umění a designu v Karlsruhe. Odstěhoval se do Ljublaně, kde dosud žije. Intenzivě cestuje a přednáší, například o projektu Waterfonie, původně zaměřeném na Střední východ. V roce 2015 vznikl videodokument Project Cancer, ve kterém režisér sledoval Ulaye během roku, kdy podstoupil úspěšnou terapii rakoviny. Ulayovy práce, včetně spolupráce s Marinou Abramović jsou zastoupeny v mnoha sbírkách uměleckých institucí jako Stedejlik Museum Amsterdam; Centre Pompidou Paris; Museum of Modern Art New York, atd. Po 40 letech strávených v Amsterdamu, delších pobytech v Indii, Australii a Číně žije v současné době v Ljubljani.

p.s. Ulay zemřel 2. března, 2020

(s použitím textu Tevže Logara)