Santini Giovanni Aüchel nebo Aichel se narodil 3. 2. 1677 v Praze v původem italské rodině zedníků a kameníků. Od dětství byl zdravotně postižen - byl malý, hrbatý a částečně chromý. Původně se vyučil jako malíř, žák pražského dvorního malíře K. Schrödera, s jehož dcerou Veronikou se roku 1707 oženil. Stavitelskou výuku získal v rodině, při svých studijních pobytech v Itálii a Rakousku a jako spolupracovník na stavbách J. B. Matheye. Roku 1700 se stal členem členem stavitelského cechu, malostranským měšťanem a oficiálním architektem řádu cisterciáků. Získává široký ohlas zejména po úspěšně zahájené přestavbě chrámu v Sedlci u Kutné Hory. V krátké době mu zemřeli tři synové a roku 1720 manželka. V témže roce získal novým sňatkem šlechtický titul. Žil v Praze na Malé Straně v dnešní Nerudově ul. čp. 211 v domě později zvaném "Santinský", později v blízkém domě čp. 212 "U zlaté číše". Zemřel v 46 letech dne 7. 12. 1723 v Praze.

Santini byl originálním tvůrcem českého vrcholného baroku, představitelem expresívní tzv. barokní gotiky. Byl ovlivněn tvorbou Borrominiho, Guariniho a Fischera z Erlachu. Jakožto vynikající výtvarník pojímal architekturu malířsky. Často používal gotické lomené oblouky, působící v kontextu staveb vážně, důstojně až konzervativně. Typická je dynamická modelace fasád s využitím prohnutých stěn. Jeho expresívní pojetí architektury ovlivnilo vrcholnou tvorbu K. I. Dientzenhofera, s nímž též spolupracoval. Santini byl především architektem-projektantem, jeho stavby většinou realizovali jiní, zejména F. M. Kaňka. Během krátkého tvůrčího období necelých dvaceti let vyprojektoval přes sto kostelů, klášterních komplexů (zejména pro řád Cisterciáků a Benediktinů) a šlechtických paláců. Jeho architektonické umění jej řadí k nejvýznamnějším českým architektům vůbec a bylo plně zhodnoceno až ve dvacátém století. Roku 1994 byl Santiniho poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou zařazen do seznamu nejvýznačnějších světových památek evidovaných v UNESCO (Seznam světového kulturního dědictví UNESCO).

Ing. arch. Kamil Dvořák, DrSc.