Plenér ateliéru AVU Vladimíra Kokolii probíhal paralelně s instalací výstavy Všeckomožný Martina Zeta v květnu. Vzpomínám si, že cvičení byla zaměřena hlavně na vnímání, tmu a světlo.
Kokolia se učastnil symposia Letokruhy v roce 1993 a v roce 1994 vystoupil se skupinou E na festivalu, i když si to přesně nepamatuji.
Miloš Vojtěchovský
Vidíme světlo. Bez světla se o vidění nedá moc mluvit. Náš svět je světlý. Fyzikálně je světlo energie fotonů. Fyzika ovšem neřeší, jestli jsou fotony světlé. Klidně bychom mohli fotony vnímat jako něco tmavého, je to jen „fyziologická konvence“. Absenci světla vidíme jako tmu, tak to prostě je – ale mohlo to být klidně naopak, tma, ono fotonové nic, by byla bílá a světlo by bylo „černé na bílém“. Že světlo vnímáme jako světlé je naše osobní věc – tak osobní, že dokonce nemůžeme mít ani jistotu, zda jiní lidé náhodou nevidí naši bílou jako naši černou.
„Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.“ Jaké světlo je nepravé? Nemyslím, že se to dá vyřešit tím, že třeba fyzikální světlo vyhlásíme za nepravé. Spíš jde o to, abychom si všimli momentu, kdy světlo vzniká v nás – a je pro tu chvíli vedlejší, jestli odkazuje na proud fotonů, nebo na dráždění oční bulby, nebo světlo, které si představíme v mysli a prosvítíme s ním vnitřní zrak.
Všimnout si rozsvícení. To znamená aspoň okamžik vidět nejdřív tmu.
Vladimír Kokolia, 2010
Grafická škola II byla ustanovena v roce 1992 jako škola experimentální grafiky. Experiment zde byl od začátku chápán jako vnitřní otevřenost jiným myšlenkovým alternativám, a teprve v druhé řadě jako „experimentální“ variace samotných grafických technik. Časově největší část výuky zabírají disciplíny zdánlivě tradiční – kreslení podle modelu a klasické grafické techniky. Domníváme se, že zkušenost vzniklá dlouhodobým a precizním kreslířským studiem modelu je nepřenosná a každý student ji musí prakticky zažít. Měl by se naučit používat kresbu jako způsob myšlení, a proto zdůrazňujeme také vytvoření návyku deníkových kresebných záznamů. Řemeslné zvládání materiálu v grafických technikách (vyučujeme hlubotisku, litografii, tisku z výšky a sítotisku) je důležitým protipólem konceptuální a imaginativní složky výuky.
Studium nemůže skončit u rozvoje manuálních dovedností, neméně stejně významná pro umělecký vývin studenta by měla být schopnost rozpoznávat a korigovat vlastní názorové bloky, svá výtvarná klišé či vůbec předpoklady své výtvarné práce. Ačkoli zde přirozeně neexistuje žádný zaručený recept, Grafická škola II se tomuto cíli snaží přiblížit celou škálou aktivit, z nichž některé probíhají společně při ateliérových workshopech, seminářích nebo při krajinářských plenérech – jedná se o různá percepční cvičení, nestandardní techniky kresby, atd. Tyto aktivity mají sice převážně přípravný, resp. iniciační charakter, ale předpokládáme, že v procesu jejich zvládání paralelně vznikají definitivní výstupy v materiálu. Grafika je pro nás žánr inspirující, nikoli limitující a usilujeme o rozšíření jejího pojmu. Proto studium u nás zahrnuje jak možnost soustředit se na jednotlivý tah štětce v kurzu čínské kaligrafie, tak konfrontaci se světem počítačové grafiky. Studium grafiky tedy nechápeme jako specializaci, ale naopak jako otevření se možnostem, které vznikají na její hranici s ostatními výtvarnými žánry.