Koncert během festivalu Entartic Shelf.

Obsazení:
zpěv: Marie Kuníková
bicí a orloj: Jaroslav Kořán
perkuse, trubka: Michal Kořán
saxofon: Riegen Brown, Jiří Šmachtl
světelná projekce: Hedvika Vlasáková, Václav Novotný, Jaroslav Kořán

Mimo večerní představení v ambitu konventu se světelnou projekcí Jaroslav Kořán se Zapomenutým orchestrem připravil nahrávací dílnu v kapli sv. Benedikta. V pondělí byl koncert v Emauzích v Praze, na kterém se účastnili i další hudebníci, kteří přijeli do Plasů a který byl realizován s Borkem Holečkem z Rachotu.

Viz: CD Meridian Crosssing.

"Když snivec snění odsunul stranou všechno, co jej "zaměstnávalo" a zaplňovalo každodenní život, když je pak vskutku autorem své samoty, když konečně může rozjímat nad nějakým krásným rysem světa a nemusí se ohlížet na čas, pocítí tento snivec bytí, které se v něm otevírá. Náhle je takový snivec snivcem světa. On se otevírá ke světu a svět se otevírá k němu. Člověk nikdy neviděl svět správně, pokud nesnil o tom, co vidí. Ve snění samoty, které umocňuje samotu snivce, se spojují dvě hloubky, odrážejí se v ozvěnách, které jdou z hloubky bytí světa do hloubi bytosti snivce. Čas je pozastaven. Čas již nemá včera a nemá zítra. Čas je pohlcen ve dvojí hloubce snivce a světa. Svět je tak vznešený, že se v něm již nic neděje: Svět spočívá ve své pokojnosti." /Gaston Bachelard- Poetika snění

Orchestr je hudební těleso, jehož jádro tvoří okolo deseti hudebníků, příležitostně má větší obsazení, někdy se světelnou projekcí, s filmy, hereckým, tanečním, či výtvarným doprovodem. Hudba orchestru je improvizací bez stylových omezení…nejčastěji však míří k hranicím vážné hudby, free jazzu, etnické hudby a zvukového experimentu. Orchestr založili v roce 1992 Jaroslav Kořán se svým bratrem Michalem a s pianistou Markem Šebelkou jako improvizující těleso s proměnlivou hráčskou sestavou. První koncert se uskutečnil v létě 1992 na prvním ročníku mezinárodního sympozia Hermit v klášteře v Plasech u Plzně. Pravidelně začal orchestr hrát v pražském divadle Rubín. V souboru se vystřídala řada hudebníků a dalších umělců z Čech i ze zahraničí.

Jaroslav Kořán se narodil v roce 1962 v Praze, studoval kreslení a klavír, střední průmyslovou školu grafickou v Praze (užitou fotografii) a bicí nástroje (Jaromír Rychetský). Do r.1990 se živil převážně fotografií, později hudbou a grafikou, od r. 1983 se účastní kolektivních i samostatných výstav a prezentací. V r.1992 založil Zapomenutý orchestr země snivců a Orloj snivců (podle stejnojmenného hudebního nástroje). V roce 2000 provozuje Studio snivců a mini-vydavatelství Pagoda. V r. 2001 založil ansámbl hrající improvizovanou hudbu na bicí nástroje Třesk a o rok později improvizační trio Par Avion s Petrem Varjú a Petrem Tichým. Od r. 2001 doprovází maďarskou písničkářku Agnes Kutas, hraje ve skupině Feng-Jün Song, v triu s Michalem Nejtkem a Petrem Tichým). Vystavoval na několika výstavách připravených Petrem Niklem, v Japonsku i jinde.

Michal Kořán se narodil v roce 1969 v Praze. Je hudebník, grafik a příležitostný fotograf. Po industriálních pokusech se skupinou Paprsky ing. Garina a ambientních koncertech začal spolupracovat s bratrem Jaroslavem Kořánem v souboru Orloj snivců a improvizačním Zapomenutém orchestru země snivců. Následně spolupracoval s Pavlem Richtrem a pod hlavičkou Richter band natočili například album „To, co lidi sytí…“. Řadu let se věnuje scénické hudbě a zvukovým kolážím. Po sérii alb Známky života, Étaín a Lepší stránka dní – završených hudbou k divadelní hře Poslední věci anděla, za něž v roce 2003 dostal ocenění za nejlepší scénickou hudbu sezóny 2003 na divadelním festivalu v Nitře se spojil s bývalým spoluhráčem Filipem Homolou v projektu Kora et le Mechanix. Pracuje v časopise Reflex.

RS 14.8.2017