Na Velikonoce naklíčit oves, příslib nového života, animované zmrtvýchvstání, z ničeho, smítka, semínka, rozkroutí se hroty vertikály, k setí přizvu Kokoliovy studenty poflakující se po prelatuře, noc, půlnoc oltáře, ubrus, IPA, černozem, ve tmě zakopáváme o lavice, šustění podrážek letí elipsou stěn, Santini neměl úhelník, šlo tedy s kružidlem jen o půl zednáře, bříšky prstů ďůlky, zrnka neslyšně uléhají, už se to v nich pne, nikdo ani nehlesne, už ten zázrak protrhává jejich šlupičku. 
 Ráno mě Ján vzteklý Mančuška nařkne ze znesvěcení, zneužití, a já nevím-vím: obtěžuji, snažím se narušit očekávané, odbrzdit akord neodhadnutelného, jsem pro druhé.
Osení roste, zalévám, vadne, jen voda nestačí a slunce v kapli málo.


M. Z., 23. – 30. 10. 2017 v Ústí nad Labem a Libušíně