Martin Zet měl v Plasech v roce 1995 vlastní instalaci všeckomožný (květen) a přispěl k symposiu Křížení poledníků dvěma díly: čajovou ceremonií na chodbě konventu během festivalu a minimalistickou sochařskou intervencí odkazující k topologii konventu.
"Do středu klášterního dvora byla umístěna plochá kamenná deska. Vyřezaná podoba tvaru budovy na jejím povrchu je poněkud podsunuta směrem k podzemnímu vodnímu systému pod budovou."

M. Z., 1995

O 45° pootočený zmenšený čtverec ve čtverci uprostřed čtvercového rajského dvora, práce bez textu. Jestli s ní mají být spojena nějaká slova, pak je to název. Ten si nepamatuji přesně – Spodní voda, Spodní vody, Podzemní vody? Prolezl, probrodil jsem, co jsem mohl – nádrže, odhalené základy, dutinu v dvojité zdi, vodní tunel – kanál – protékající pod konventem i jeho rajským dvorem. Proříznutá kamenná deska – vnitřní část vyjmuta a vsazena zpět o sílu řezu hlouběji – je těžištěm klidové zóny obří stavby v bažině, připomenutím nepřetržité aktivity vody pod zemským povrchem.

M. Z., 2017

Martin Zet (narozen 1959 v Praze, žije v Libušíně) je výtvarný umělec, vydavatel a performer. Působil jako vedoucí Ateliéru videa Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Zet prošel klasickým sochařským studiem na AVU v Praze, ale postupně se přiklonil ke koncepci umění, jako otevřeného, tekutého gesta. Jeho práce mají často podobu metafory. Metafora odkazuje ke svému významu prostřednictvím analogie viditelných rysů, především využívá možnosti vzájemného zastoupení blízkého a vzdáleného, známého a neznámého či konkrétního a abstraktního. Ve svých performancích, instalacích a akcích nechává většinou působit čas jako průběh; trvání a entropie a čas jako tvůrce stop paměti či minulosti. V prvním případě je čas procesem, pohybem či proměnou, v druhém stavem, obrazem, reprezentací. Do Plasů přijel poprvé v září roku 1994 na vernisáž symposia Fungus.