Pocta

1. Jan Blažej Santini: (vodní zrcadlo / líh, oheň)

2. František Xaver Messerschmidt: (kaple sv. Benedikta / zrcadlo, síra a rtuť)

3. Athanasius Kircher: (sklepení kláštera / lučavka královská a zlatý prsten)

Způsoby prezentace odpovídají manýrismu doby, vztah k rudolfínské tradici je ovšem bytostný.  Proto elementární demonstrace – destilace. Chvíle - tříštění zrcadla - naplňující prázdno chrámu. On-to-logické doteky.

To (co se mění a trvá)
"vědět – chtít – odvážit se – mlčet"

Tomáš Ruller, 1993

Výtah rozhovoru s Radkou Schmelzovou z 18. 1. 2007

autorizováno 9. 1. 2023

Od prvního setkání mi koncepce Hermitu vyhovovala, ideje hermetismu, mi byly blízké, a se vzpomínkou na magickou vernisáž fotografické výstavy 9&9 z roku 1981, vrytou hluboko do paměti, jsem zvolil odkaz a poctu Santinimu, Kircherovi a Messerschmidtovi, iniciovaný přednáškami ze symposia.

Tři v jednom… situační akce byla organizovaná jako procesí, de facto jsme udělali v ambitu kruh se třemi zastaveními. Během každého jsem začínal v prázdném prostoru, zanechal v něm při interveci jisté stopy, a na závěr je postupně uklidil, takže tam vznikly jakési dočasné instalace.

Elementárním konceptem architekta Santiniho tu byla voda pronikající až do interiéru a zrcadlící dovnitř pronikající světlo. Nejprve jsem na hlavním schodišti, na zábradlí nad vodním zrcadlem, do slunečního paprsku umístil na sebe dvě kulové baňky, připomínající alembik. Když jsme sestoupili pod schodiště k vodní hladině, zapálil jsem na ní připravený neviditelný film z hořlaviny. Z vody vyšlehl velký plamen a žár, před kterým se mnozí přitiskli až k vlhkým zdem, vyletěl schodištěm nahoru a zhasl. Z nečekané kombinace živlů a hlavně síly ohně se stal působivý zážitek.

V tichu jsme se pak přesunuli křížovou chodbou do kaple sv. Benedikta. Tu jsem rozezvučel zvonivýmy údery těžkého kovového páčidla o kamennou dlažbu i vlastním hlasem, spolu s vrzáním lavic a dveří, šoupáním bot i hlasy přítomných, třepotáním křídel a různými dalšími náhodnými zvuky. Na oltář jsem obřadně umístil misku se žlutou sírou, do ní zasunul rtuťový teploměr, a vystoupil pod vysoký oltářní obraz. Vůči němu i vůči divákům, v pomalém pohybu s triangulárním zrcadlem v ruce, ve kterém se vše a všichni zrcadlili, jsem se odevzdal grimasám Františka Xavera Messerschmidta.

Když jsem se v rámci příprav procházel s tyčí ambitem, narazil jsem poklepem pod zadním schodištěm na skrytou dutinu a nalezl do té doby účastníky neobjevené prostory. S tímtéž zvoněním, jako s pastýřkou holí, jsem nyní na místo přivedl publikum a za strašlivého praskání prken a skřípání hřebů, vypáčil průlez do dosud nepoužívaných sklepení. Na zvýšené podestě točitých schodů se zaklenutým oknem jsem do skleněné báně namíchal lučavku královskou a v rámci "zkoušky ryzosti" do ní potopil svůj zlatý snubní prsten. Objekt s probíhajícím chemickým procesem věnovaný Athanasiu Kircherovi jsem přenesl do stalkerovsky zdevastované místnosti a opustil ji po žebříku, dírou vysoko ve zdi, ven do světla.

Když odcházející míjeli vodní nádrž, smetal jsem z hladiny nečistoty vstřebané v prachovém čistidle.

II.

Považuji symposia v Plasích za jednu z nejvýznamnějších aktivit 90. let, která navazovala na tradici alternativního umění. Po roce 1990 se většina místních umělců orientovala na oficiální pozice, zatímco toto byla jedna z mála aktivit, která nesměřovala do oficiální sféry. I když byla podpořena z grantů, zachovala si atmosféru akcí, které se konaly v 80. letech. Na rozdíl od většiny z nás, kteří jsme se po pádu železné opony konečně snažili nadechnout ve světě, Miloš navrátivší se z emigrace a jeho spolupracovníci zvali důležité osobnosti nejen z Evropy ale i různých koutů světa. Vzniklo experimentální centrum, zakotvené v současném živém mezinárodním dění.

Ze seznamu jmen, který je k dispozici na dokumentačním webu je patrné, že nešlo o náhodný seznam lidí, kteří se shodou okolností ocitli v Čechách a něco si tu zkusili, ale kurátorsky vybranou sestavu osobností, reprezentujících mezinárodní scénu své doby.

Přitom to nebylo hermeticky uzavřené společenství. Naopak, bylo to otevřené setkávání - kdo chtěl, mohl se připojit. I když přicházeli většinou ti, kteří tušili kam a za čím jdou.

Aby se etablovaná sféra mohla obnovovat, obohacovat, aby vznikaly nové impulsy je taková alternativa nezbytná. Alternativa souvisí také s životním stylem, nejen se světem umění, natož s uměleckým “provozem”. A právě zde šlo o spřízněnost hlubší, než jen formálně uměleckou, protože se tu setkávali lidé, kteří vycházeli především ze svých životních postojů, případně z jejich hledání a ověřování. Už název Hermit směřoval ke ztišení, k meditaci, vycházel z alternativy vůči hektickému, kariérnímu světu současného umění a v hledání jiných, spíš vnitřních kořenů, v návaznosti na tradice. Atmosféra kláštera měla úžasný potenciál pro meditativní usebrání.Šlo tu o umění, které nebylo zaměřené na produkci, ale na zážitek, v podstatě na efemérní formy vázané k místu, ke géniu loci. I samo prostředí přitahovalo lidi a vstřebávalo práce, které tam nacházely podhoubí k dalšímu rozvoji. Miloš začal mluvit o metamédiích a spiritualita prostoru vedla spíš k mentální až duchovní tvorbě. Samo místo se stalo médiem a médium byla dokonce celá struktura, jak se to odehrávalo. Setkávání a vytváření komunikačního prostoru, způsob, jak jsme si vyměňovali zkušenosti. Tato hlubší spřízněnost je to nejcennější z Hermitu.

Vykořenění, se kterým jsme se po pádu reálně socialistického systému vlastně i po rozpadu undergroundu, opozice a všech struktur vyrovnávali vyvolalo akutní potřebu hledání nových základů. Bylo to místo střetu protichůdných sil a idejí, které přitahovalo i odpuzovalo, fenoménů, které vyžadují vnímavost i spontaneitu. Nejen devastace takřka veškerých hodnot, která tam byla z totalitní doby vepsaná, ale i skutečnost, že barokní stavba konventu stojí na bažinách budilo úžas. Bylo výmluvné a podnětné.

(výtah z rozhovoru TR s Radkou Schmelzovou z roku 2007)

Hermetisus a alchymie hrály v Rullerově práci v 90 letech důležitou roli.

• 1988 SKLENKA, performance, Erté festival, Nové Zámky; Konfrontace Jazz sekce, Křižánky (video)
• PŘED-NES, performance, Lubenec (video-archiv STB); performance, Czemadok, Bratislava

• 1989 - MALÁ TRANSFORMANCE, performance, Etré festival, Nové Zámky (video)
• PRO-JEV, performance, Úsměv-vtip-škleb, Pakul, Praha (video)
• OTEVÍRÁNÍ, performance, Otevřená situace, Mir Caravan, Praha
• VELKÁ TRANSFORMACE, performance, sympozium Otevřeného dialogu, Praha (video)
  
• 1990 - MÍSTO VELKÉHO TŘESKU, MÍSTO DNE A NOCI, MÍSTO SVĚTLA, MÍSTO TRANS-FORMACE - AKCE-MÍSTA, Galerie d, Praha (video & kat.)
  
• 1991 -  POD TÍM, performance, podzemí stalinova pomníku, Festival světla, Praha (film)
• KLADIVO, SRP, KOVADLINA & PALICE, Actual 91, Kunstlerwerkstatt, München (kat.)
• NE AKCE, situ-akce, Umění akce, Mánes, Praha
• ADAIRY, situ-akce, Available Resources, Orchard Gallery, Derry, GB (video)
• MERKUR A SÍRA, situ-akce, Kugelbake, Cuxhaven, D (video)
• PALÍRNA / LUČAVKA KRÁLOVSKÁ, demonstrace, Moltkerei, Köln, D (video)
• PALÍRNA / ZLATÝ DÉŠŤ, demonstrace, Ludvig Forum, Aachen, D (video)

• 1992 - DE-STYL, demonstrace, Kabinet Můz, Brno (video)
• N.Y. PALÍRNA, demonstrace, Ronald Feldman Gal., New York (video)
• PLAVBA, situ-akce, Factum festival, N.G.Praha, Zbraslav (video)
• ODVAŽ SE..., Art Week, Warnborough College, Oxford, GB (video)
• PÁŘENÍ DO OZONOVÉ DÍRY, performance, Polská Ambasáda, Praha (video)

• 1993 - MÍSTO VČEL, situ-akce, Šedá cihla, Galerie Klenová/Klatovy (video)
• STUDENÝ OHEŇ, situ-akce, Combustion, Schlossbergstollen, Steirischer Herbst, Graz, A
• TŘI V JEDNOM, situ-akce, Letokruhy, Hermit, Plasy (video)
• VČELÍN, MÍSTO BERÁNKA, NEBEZPEČÍ UKLOUZNUTÍ situ-akce, Gabriel, Kokolia, Mainer, Ruller, Artcircolo, Zámek Mělník (kat.) 
  
• 1994 - RYBA / VÍNO & CHOBOTNICE SE ŠLEHAČKOU, servis, Delikatesy, Behemót Galerie, Praha TĚŽKÉ SVĚTLO, VECHSELSPIEL, Kunstraum, Mnichov
  
• 1995 - INCIDENT, media - situ-akce, Incident, Bellouard/Bolwerk, Bern, CH (video)
• VAŘENÍ A ZAVAŘOVÁNÍ, Opravdické obrazy v plastelíně, Sýpka, Velkov
  
• 1996 - INNER GARDEN, performance (& Z.Piotrowski & J.Baldyga), Zamek Ujazdowski, Warszawa, PL
• SOBOTNÍ DOPOLEDNE, akce (& A.MacLennan & Z.Piotrowski & B.Connolly), Serpens Performance Festival, Synagoga na Palmovce, Praha (video)
• ZA VŠE, performance, Castle of Imagination, Bytów, PL
• WISE, iniciace (& G.Piacentini), Castle of Imagination, Bytów, PL

•  1997 - ZTRÁCENÉ A NALÉZANÉ, Jitro kouzelníků, Národní galerie - Veletržní palác, Praha
• TISH TUSH, situace, Performance Festival Tel Aviv, Izrael (video)

Tomáš Ruller (narozen 1957 v Brně) je český vizuální umělec a performer. Věnuje se tvorbě v reálném prostoru a čase. Vytváří multimediální performance, instalace, videa, architektonické realizace a divadelní výpravy. První etapa jeho tvorby spadá do období komunistického režimu, kdy realizoval své projekty v neoficiálním prostředí. Studoval 1976-1982 na Akademii výtvarných umění Praha v ateliéru sochařství, nicméně se tomuto oboru rychle vzdálil. Sblížil se s aktuálními trendy západního umění, které často chápalo uměleckou tvorbu nikoli jako produkci artefaktů, ale jako časoprostorovou, mentální událost. Poselstvím díla je jeho neukončenost, fragmentárnost, dějovost. Podobných metod autor využívá i jindy. Postupně začíná testovat technická média, fotografii a video. Tyto prostředky mu neslouží pouze k záznamu, ale využívá je i při akci samotné. Autorova tvorba je na jednu stranu konceptuálně náročná a na druhou expresivní a dramatická. Autor je zpravidla sám protagonistou svých akcí. Jeho sdělení se mohou zdá aktuální (třeba politická), ale hlavně jde o základní otázky ontologického charakteru (proto Rullerova tvorba připomíná alchymistické či kabalistické koncepty).

Václav Hájek, převzato z http://www.artlist.cz/en/tomas-ruller