Purkyně, jehož myšlenky slouží k historickému zarámování celé konference, se z odstupu téměř dvou století vynořuje jako klíčová postava, předznamenávající vznik neurovědy, nových médií a moderního umění. Purkyně popsal řadu jevů, jejichž studium později sehrálo důležitou úlohu při rozvoji neurovědy. Jeho zkoumání subjektivních jevů a vnímání pohybu stojí na počátku procesu, vedoucího k vynálezu filmu a pozdějších médií. Předpověděl také vznik a rozvoj abstraktního uměni a svými myšlenkami dokonce předjímal tak specifická umělecká hnutí jako kinetické uměni a pop art. Může být pokládán za předchůdce dromologie (z řeckého dromos/útěk) - disciplíny zabývající se zkoumáním rychlosti a fenoménu pohybu. Jeho myšlenky a pokusy představují jedny z nejranějších příkladů vymezení aktuálních témat této konference: vztah mezi optickými nástroji a vizuálním vnímáním, rychlost a vnímání pohybu, komplementarita a korelace jednotlivých smyslů s ohledem na pojetí skutečnosti, vzájemné vztahy mezi vědou, uměním a technologií, zpětná vazba mezi pozorováním, experimentem a vynálezem, vize rozvoje nových médií.