Prostor televizní obrazovky, koláž a remediace modernizmu
„Ve vlivných a vysoce kontroverzních úvahách Clementa Greenberga o moderním malířství hrála klíčovou roli koláž, na jejímž příkladě se mu podařilo ukázat, že "plochost, dvojrozměrnost byla jedinou podmínkou, jež malířství nesdílelo s ostatními druhy umění." Díky tomuto jedinečnému rysu se podle Greenberga "moderní malířství orientovalo na povrch více než na cokoli jiného." Zatímco "realistické, iluzionistické malířství tajilo své médium, používalo umění ke skrývání umění," moderní umění se ve svých pozdějších fázích podle Grenberga "v zásadě zřeklo … reprezentace prostoru, jenž by mohly obývat rozpoznatelné, trojrozměrné objekty." Jak dobře vědí všichni kritici filmu, povrch je také podmínkou tohoto média. Stanley Cavell ve své knize The World Viewed nastínil řadu důležitých příbuzných rysů, jež spojují jeho vlastní popis jedinečnosti filmu jako média a Greenbergovy úvahy o modernismu. Ale jak Cavell také poznamenal, další podmínkou filmu je právě reprezentace prostoru, který mohou zaplňovat rozpoznatelné, trojrozměrné objekty. Podobně jako film a malířství, i televize sdílí tento rys plochosti a dvojrozměrnosti; a podobně jako realistické malířství, i televize tradičně používá svou dvojrozměrnost k reprezentování, nebo, jak přesvědčivě vysvětluje Cavell, k monitorování trojrozměrného světa.

V poslední době se ale televizní obrazovka začala orientovat na plochost takovým způsobem, že to naznačuje zajímavé příbuzné rysy s používáním koláže v moderním malířství. Jak prostor televizní obrazovky stále více připomíná prostor počítačového monitoru – ve funkci stolního počítače i internetového prohlížeče – dvojrozměrnost televizního média přestává být něčím, co má být skrýváno, a stává se podmínkou, kterou toto médium klade do popředí a upozorňuje na ni. V příspěvku, který přednesu na symposiu "Předpoklady budoucnosti", budu zkoumat způsob, jak televizní prostor slouží remediaci modernizmu prostřednictvím technik, jež jsou současně podobné i zásadně odlišné od použití koláže v modernistickém malířství. Začnu videozáznamem Douglase Engelbarta, jak v roce 1968 předvádí nově vynalezený interfejs umožňující bezprostřední manipulaci (jenž se později stal známým jako graphical user interface nebo GUI) a zaměřím se na to, jak tento vynález napomohl nově vymezit hranice mezi vědou, uměním a technologií tím, že média definoval nikoli již jako reprezentace prostoru, jenž mohou obývat trojrozměrné objekty, nýbrž jako nové kvazi-objekty či hybridy v prostoru našeho trojrozměrného světa.

Richard Grusin je vedoucím katedry a mimořádným profesorem na School of Literature, Communication, and Culture at Georgia Institute of Technology a také členem Georgia Tech's Center for Graphics, Visualization, and Usability (GVU). Grusin získal PhD z anglistiky na University of California v Berkeley v roce 1983. Ve svém současném výzkumu se zabývá historickými, kulturními a estetickými předchůdci nových digitálních médií. Spolu s Jayem Davidem Bolterem napsal knihu Remediation: Understanding New Media, kterou nedávno vydalo MIT Press. Kniha, jež nastiňuje genealogii nových médií, začíná popisem rozporuplné vizuální logiky, jež tvoří základ současných elektronických médií, a charakterizuje tuto logiku mediace současně historicky i teoreticky. Kniha odpovídá na otázku, co je nového na nových médiích, tak, že nová média jsou nová právě tím, jak přetvářejí média starší. V současné době pracuje na knize o problematice reprezentace, jež se zabývá kulturním původem amerických národních parků.