|
odpovědi na otázky:
Vidění je vždy vidění brýlemi paradigmatu. Fotografické vidění tu bylo
ještě před rozšířením fotografie a zachytila je xylografie. Vidění se
tedy nemění až po nástupu nějakého nového média, ale celková změna paradigmatu
přináší zároveň nové vidění i novou společenskou objednávku na média.
Tyto jevy se pak vzájemně posilují. Dokladem této propojenosti "odlehlých"
struktur je i opakující se skutečnost, že řada mediálních vynálezů byla
s dlouhým předstihem "hotova", ale pak dlouho čekala na svou
chvíli: televize, malé počítače. I "virtuální realita" jakožto
technická inovace je pouze korelátem skutečnosti, že stále více pracujeme
v životě s alternativami, vějířem možností, větvenou budoucností.
Když kognitivní věda začínala, byla tak jako všechny jí příbuzné systémové
disciplíny ještě uvězněna v neuvěřitelně archaické epistemologii 19. století.
Vzpomeňte na Rosenbluethův perceptron, na blouznění o automatickém překladu.
Právě totální selhání morbidních snů, že inteligenci lze simulovat bez
špetky inteligence, jazyk že se jenom zbaví smetí, když bude očištěn metaforiky,
a vnímání že se dá vyskládat z počitků, jen když jich bude velký počet,
donutilo připustit fyzikalisty a technokraty, že na řečech filosofů, psychologů
vnímání, sociolingvistů a jiných duchařů něco bude. Nastal soumrak totalitní
vlády Syntaxe. Samozřejmě, že mezi vědci - včetně těch kognitivních -
je pořád velká část Opravdových Vědců, kteří doufají, že je to jenom dobové
pominutí mysli a že se stejně brzo podaří vytvořit Jednotnou Vědu, plně
deterministickou a axiomatickou. Přírodovědci se snaží podávat obraz filosofie
a umění jako retardovaných žáčků, kteří se živí tím, že popularizují drobty,
které spadly se stolu Vědy. Ve skutečnosti je to spíš trvalý dialog měkké
a tvrdé linie myšlení a vnímání.Koncept historie prochází radikální rekonstrukcí
směrem k pluralismu, existenciálnosti, radikální otevřenosti. Elektronická
média tomu stejnou měrou napomáhají, jako jsou ochotna se propůjčovat
pokusům o totalitární manipulaci.
Každé nové médium se musí nejprve maskovat starým: fotografie předstírá
malbu, film předstírá divadlo, Za nějakou dobu se závislost obrátí: malba
imituje fotografiia divadlo pokuhává za filmem. Dnes internet napodobuje
všechna starší média dohromady. Doba, kdy tato média budou napodobovat
internet, je zatím ještě v plenkách.
K druhému čtení: temporální rámce jsou ty, které jsou nejvíc neviditelné,
a proto nejmíň uvědomovány. Pokud nové médium mění temporální řád (respektive
napomáhá probíjhající proměně temporálního řádu), začínáme si jej díky
tomu teprve uvědomovat. Kvůli zrychlování jsmi si uvědomili pomalost předchozí
epochy, kvůli možnostem dosáhnout koordinace jinak než společným příchodem
na jedno místo v tentýž okamžik nám došel teror synchronizace.
Naprostá většina "průniků" těchto dvou světů představuje jakýsi
umělecko-mechanický žvást. Umělci nerozumějí technice a vice versa. Obě
strany se opírají o prostoduché vnějškové shody. Toto opilecké blábolení
je ale pořád lepší než vzájemná likvidace nebo lhostejnost.
Myslím to zcela vážně. Přečtěte si pozorně výklad kteréhokoli výtvarného
umělce nebo jím najatého kunsthistorického dealera, jak tvrdí, že tento
umělec rezonuje s technikou, matematikou, informatikou. Jsou to texty
projevující vzácnou schopnost naprostého nepochopení. A přečtěte si, když
se nějaký technik snaží dokázat, že porozuměl umění skrze své matematické
formulky. Descartes, který by našel převodovou formulku mezi algebrou
vědotechniky a geometrií umělců, se ještě nenarodil.
Doufejme, že se ani nenarodí: těch století, co bychom museli tento nový
dualismus překonávat...!
|
|
|
